DÍTĚVÍTÁNO.CZ
Milá Hanko, během posledních několika uplynulých měsíců jsem si na tebe často vzpomněla a chtěla ti napsat…. ale vnitřní strach z toho, že tím něco zakřiknu mě držel zpátky… ale teď už můžu. Chtěla bych ti upřímně a z celého srdce poděkovat, za to, co děláš… na podzim to budou dva roky, kdy mi lékaři po dlouhých letech strávených v CAR centrech, 3 IUI a 4 cyklů IVF nakonec sdělili, že vlastní děti mít nejspíš nikdy nebudu, že moje kvalita vajíček je natolik špatná, že jediná možnost – řešení je vajíčko od dárkyně…. to bylo řešení, ale ne pro mě. Já toužila mít vlastní děti a vlastně po technické stránce to u mě nebylo úplně nemožné… za ta léta mi bylo zjištěno (ale bohužel nijak neřešeno – tedy jediné nabídnuté řešení bylo IVF) vysoký prolaktin a pak protilátky proti spermiím. Z verdiktu lékařů jsem byla úplně na dně, zoufalá a naštvaná sama na sebe, že v tom, na čem mi v životě nejvíc záleželo sama sebe podrazím, zklamu, nesvedu…. musela jsem si to v sobě odžít a pak jsem si řekla (jsem narozená ve znamení Lva a povahou, když mi někdo tvrdí, že něco nejde, tak mu dokáži, že to teda jde! Nejsem zvyklá se vzdávat bez boje), a tak jsem si řekla, že dokud se bude měsíc, co měsíc dostavovat menstruace, tak přece pořád ještě není nic ztraceno. Začala jsem pátrat po různých informacích na internetu, a právě tam narazila na tebe. Na YouTube jsem shlédla pár tvých videí a strašně mě to nakoplo, dodalo sílu, sebevědomí a víru, že fakt není nic ztraceno, že je toho dost, co mohu udělat sama… zkrátka začít znovu a lépe i když už mi nikdo nedával naději. V srpnu mi bylo 40 let a řekla jsem si, když není miminko, najdu si alespoň práci, která mě bude bavit a naplňovat a v té, kde jsem byla dala výpověď. Plán byl takový, že si doma měsíc – dva odpočinu a pak si najdu nějakou úžasnou…. no a OPRAVDU se tak stalo z původně domnělého přechodu, jsem na testu našla krásné dvě čárky, které se minulý pátek 17.6. proměnily v tu nejúžasnější holčičku na světě a ze mě se stala máma. Chci ti za to strašné poděkovat, protože vím, že bez tvého nakopnutí by se tomu tak nestalo, byla bych zoufalá, utrápená a nešťastná… Je určitě spousta žen, kterým lékaři k miminku pomohli… ale stejně tak i spousta těch jako já, které plně lékařům důvěřovali a oni pro ně vlastně tak moc neudělali, a ještě zůstali plné pochyb o sobě samých. Zpětně jsem přesvědčená o tom, že každý z lékařů těchto klinik, by měl být i psycholog a pokusit se s klienty jednat tak, aby je spíš než k pochybám o sobě samých a že jediná spása jsou jejich metody, podpořili také v tom, že je toho spousta, čím sami sobě k miminku mohou dopomoci. Takže Hani, ještě jednou z celého srdce děkuji za to, co děláš a za nás si můžeš připsat silnou tlustou radostnou čárku. 😘 Zdravíme tě a doporučujeme, kde můžeme! 🍀 S přátelským pozdravem Michala a (také tvou zásluhou) malá Magdalénka